1.kapitola

28. února 2011 v 15:37 | Katha-chan |  P.S. miluji tě


No...prolog jsem vám sem dala 8. února, ale snad ještě budete vědět, jak to začínalo. :)
Takový malý upozornění: tu povídku jsem začala psát už před nějakou dobou :) aspoň budete mít co kritizovat .
Ale i tak doufám, že se vám bude líbit. :)
P.S. ta kapitola je vážně hodně krátká :D


1)
Stále stál ve dveřích a stále se na mně usmíval. Už jsem mu nejmíň stokrát řekla, ať jde pryč, ale ještě neposlechl.
Začala jsem litovat toho, že jsem poslala dveře otevřít Lucku. Litovala jsem toho, že jsem se do něj zamilovala. Litovala jsem toho, že jsem jela do Kalifornie. Kdybych z toho aspoň jednu věc neudělala, tak by tady teď nestál.
Sakra. Proč se musel oblíknout zrovna takhle? Bože. Jak mu to sekne! Musím se uklidnit, takhle se přece obléká pořád, ale když mu to fakt tak hrozně sluší! To snad ani není možný. Takhle může vypadat jenom bůh. Ale to on přece je, můj pan Božský.
Mám velký štěstí, že nečte myšlenky, jako Edward ze Stmívání, to by se tady dusil smíchy. Vážně nelžu, některý moje myšlenky…nebudeme to rozebírat. Ale když mu to tak sluší…. "Vážně, řekni mi konečně, co ode mě pořád chceš!" Chvilku na mě zíral, a pak dodal "Nic" řekl tiše, otočil se a odešel. Bylo mi smutno, pořád jsem ho měla ráda, i když mi hrozně ublížil.
"No tak, řekni mi, kdo to byl." Prosila Lucka, řekla jsem jí, že jsem ho potkala v Kanadě, a že se jmenuje Jesse McCartney, ale ona chtěla vědět o něm úplně všechno. Víc, než jsem věděla já sama.
Po další hodině a půl to vzdala a začala se bavit o filmu, na který jsme se dívaly, vlastně jsem ho ani nevnímala. Snažila jsem se zapomenout na Jesse, ale on se pokaždé v mé mysli objevil. Kretén. Hrozné, musela jsem ho odmítnout, ale pořád ho miluji.
Tak trochu víc se modlím, aby Jesse znova přišel. Chci, aby byl se mnou, i když mně hrozně zklamal a zlomil srdce. Ze začátku se choval, jako kdyby mu na mě záleželo, ale potom se všechna láska vytratila a šlo mu se mnou jenom o jedno, zneužíval mě. To mě hrozně zranilo, a to Lucce neřeknu. Myslím, že by to všude rozhlásila, co se mi stalo v Kalifornii. A to vážně nechci zažít.
Zhruba o půl noci jsme si šly lehnout. Usnula jsem brzo…
Ráno zase někdo zvonil. Tentokrát jsem šla ale otevřít sama. Jak jsem čekala, stál tam Jesse. Usmál se na mě. "Ahoj, jak se máš?" zeptal se, jak milé. "Ehm…celkem dobře, díky. A ty?" Chvilku jsme si takhle blbě povídali, dokud se ve dveřích neobjevila Lucka a nezačala na nás zírat. "Nechceš se projít?" Vyhrkl asi po minutě trapného ticha. Přikývla jsem, "Počkej na mě dole, za chvilku tam jsem." Znovu se na mě přívětivě usmál a odešel. Lucčin tázavý pohled jsem ignorovala a šla se vypravovat, aby na mě dlouho nečekal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni =D

Klik

Komentáře

1 MaCi MaCi | Web | 28. února 2011 v 16:21 | Reagovat

určitě si to dneska přečtu ;o)

2 Alisa Alisa | Web | 28. února 2011 v 18:23 | Reagovat

Noo ani nechcem myslieť na to, čo toto mne pripomína... Ach jhaj, staré časy . :D Pobavilo ma to meno, fakt . Nie je to ten herec ? Alebo sa pletiem ? Je to možné, ja sa poväčšine strácam v menách . :D
No som zvedavá na pokračovanie... A chceš počuť aj kritiku ? Ak nie, tak ju vynechám, aby si snáď niekto nemyslel, že sa hrám na múdru .

3 Alisa Alisa | Web | 28. února 2011 v 22:56 | Reagovat

Tak fajn . Chyby - tie ma hnevajú, ale keďže česky neim, bijú mi do očí hlavne štylistické . Tiež je to trochu zmätene napísané; strácam sa, kto je kto a kedy a kde sa vlastne nachádzajú . No a potom snáď, že si Jessimu nedala žiadny charakter - neim ani ako vyzerá, aký je . :-)
No... tak to je asi všetko . Inak ej to pekná poviedka . :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters